Adam Kašpar (1993)
mám zájem
Adam Kašpar je jednou z nejvýraznějších osobností současné české realistické malby. Pro svůj velký talent zachytit atmosféru netknuté přírody hlubokých lesů a pralesů bývá často spojován s nestory české krajinomalby a zejména pak se jménem Julia Mařáka. Interiér lesa však není jediným umělcovým tématem. Ve své tvorbě se zabývá pradávným vznikem přírody a stejně tak i jejím zánikem. Život krajiny ho fascinuje jako komplexní fenomén a zajímá se nejen o existenci rostlin, ale i o bytí „neživých“, anorganických přírodních materiálů, jakými jsou skály, kameny, nebo třeba v nejnovějším cyklu vesmírné objekty. Již za svých studií na pražské Akademii zaujal řadu sběratelů a kurátorů, a to nejen kvůli svému neutuchajícímu zájmu o krajinu, který jej vedl od hlubokých pralesů přes mongolské pustiny až po islandské ledovce, ale zejména pro svůj konceptuální, až vědecký postup práce. Ke své tvorbě potřebuje nejen malířského a kreslířského náčiní, ale i soudobé techniky fungující jako extenze lidského oka: například fotoaparátu, dalekohledu k pozorování dalekých vesmírných těles nebo mikroskopu ke zkoumání hornin. Nahlédneme-li do malířových skicářů, hemží se to v nich poznámkami o sedimentaci hornin, výpisky z geologických skript, mapami, představami, jak krajina vypadala před zásahem lidské ruky, nebo třeba i vlastními prožitky z bytí v přírodě. Na rozdíl od romantických krajinomaleb 19. století u Kašpara spatřujeme až archeologický výzkum života planety Země a jeho plenérové malby jsou často spíš průzkumem archivu přírody než snahou o zachycení konkrétní jednotlivosti. Ve výběru Kašparových témat silně rezonuje krajina vyhýbající se jakémukoliv náznaku lidské existence. V současné době klimatické krize by bylo možné o tomto fenoménu uvažovat jako o idylické snaze navrátit se zpět před vznik civilizace. Ponoří-li se však člověk hlouběji do Kašparovy tvorby, nalezne i malby Severočeské pánve či jiná místa hluboce dotčená lidskou existencí, ač tak třeba na první pohled nevypadají. Spíše než jako pre-humanistickou bychom tak měli umělcovu tvorbu vnímat jako post-humanistickou a chápající, a tak i akcentující věk antropocénu jakožto filosofického fenoménu (geochronologicky ještě nelze zcela jistě potvrdit). Ač bývá označován za realistického malíře, často maluje realitě navzdory a krajinu skládá z více různých úhlů pohledu, aby akcentoval určitý geopolitický problém, či ji přetvoří do podoby, jak by vypadala bez zásahu lidské ruky, nebo spíše naopak za několik desítek či set let po přirozené asanaci lidského zásahu. Jeho díla jsou zastoupena jak ve významných českých, tak i zahraničních sbírkách současného umění a navštívila řadu velmi zajímavých a důležitých výstav. Mezi jinými například i výstavu Světlo v obraze: český impresionismus, uspořádanou roku 2017 v Jízdárně Pražského hradu, kde visela po boku takových autorů, jakými jsou například Antonín Slavíček, Max Švabinský, ale i Eugène-Louis Boudin nebo Claude Monet.
Vybrané výstavy:
Universum, Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady, Poděbrady, CZE, 2021
Klenbou – Brázdou, Galerie Josefa Jambora, Tišnov, CZE, 2019
Mapa hor, Nová galerie, Praha, CZE, 2018
Earth, Basel Art Centre, Basilej, CHE, 2018
Jen prostor, Galerie města Pardubic, Pardubice, CZE, 2018
Světlo v obraze: český impresionismus (kolektivní výstava), Jízdárna Pražského hradu, Praha, CZE, 2017
Fascinace skutečností | Hyperrealismus v české malbě (kolektivní výstava), Muzeum umění Olomouc, Olomouc, CZE, 2017
Adam Kašpar je jednou z nejvýraznějších osobností současné české realistické malby. Pro svůj velký talent zachytit atmosféru netknuté přírody hlubokých lesů a pralesů bývá často spojován s nestory české krajinomalby a zejména pak se jménem Julia Mařáka. Interiér lesa však není jediným umělcovým tématem. Ve své tvorbě se zabývá pradávným vznikem přírody a stejně tak i jejím zánikem. Život krajiny ho fascinuje jako komplexní fenomén a zajímá se nejen o existenci rostlin, ale i o bytí „neživých“, anorganických přírodních materiálů, jakými jsou skály, kameny, nebo třeba v nejnovějším cyklu vesmírné objekty. Již za svých studií na pražské Akademii zaujal řadu sběratelů a kurátorů, a to nejen kvůli svému neutuchajícímu zájmu o krajinu, který jej vedl od hlubokých pralesů přes mongolské pustiny až po islandské ledovce, ale zejména pro svůj konceptuální, až vědecký postup práce. Ke své tvorbě potřebuje nejen malířského a kreslířského náčiní, ale i soudobé techniky fungující jako extenze lidského oka: například fotoaparátu, dalekohledu k pozorování dalekých vesmírných těles nebo mikroskopu ke zkoumání hornin. Nahlédneme-li do malířových skicářů, hemží se to v nich poznámkami o sedimentaci hornin, výpisky z geologických skript, mapami, představami, jak krajina vypadala před zásahem lidské ruky, nebo třeba i vlastními prožitky z bytí v přírodě. Na rozdíl od romantických krajinomaleb 19. století u Kašpara spatřujeme až archeologický výzkum života planety Země a jeho plenérové malby jsou často spíš průzkumem archivu přírody než snahou o zachycení konkrétní jednotlivosti. Ve výběru Kašparových témat silně rezonuje krajina vyhýbající se jakémukoliv náznaku lidské existence. V současné době klimatické krize by bylo možné o tomto fenoménu uvažovat jako o idylické snaze navrátit se zpět před vznik civilizace. Ponoří-li se však člověk hlouběji do Kašparovy tvorby, nalezne i malby Severočeské pánve či jiná místa hluboce dotčená lidskou existencí, ač tak třeba na první pohled nevypadají. Spíše než jako pre-humanistickou bychom tak měli umělcovu tvorbu vnímat jako post-humanistickou a chápající, a tak i akcentující věk antropocénu jakožto filosofického fenoménu (geochronologicky ještě nelze zcela jistě potvrdit). Ač bývá označován za realistického malíře, často maluje realitě navzdory a krajinu skládá z více různých úhlů pohledu, aby akcentoval určitý geopolitický problém, či ji přetvoří do podoby, jak by vypadala bez zásahu lidské ruky, nebo spíše naopak za několik desítek či set let po přirozené asanaci lidského zásahu. Jeho díla jsou zastoupena jak ve významných českých, tak i zahraničních sbírkách současného umění a navštívila řadu velmi zajímavých a důležitých výstav. Mezi jinými například i výstavu Světlo v obraze: český impresionismus, uspořádanou roku 2017 v Jízdárně Pražského hradu, kde visela po boku takových autorů, jakými jsou například Antonín Slavíček, Max Švabinský, ale i Eugène-Louis Boudin nebo Claude Monet.
Vybrané výstavy:
Universum, Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady, Poděbrady, CZE, 2021
Klenbou – Brázdou, Galerie Josefa Jambora, Tišnov, CZE, 2019
Mapa hor, Nová galerie, Praha, CZE, 2018
Earth, Basel Art Centre, Basilej, CHE, 2018
Jen prostor, Galerie města Pardubic, Pardubice, CZE, 2018
Světlo v obraze: český impresionismus (kolektivní výstava), Jízdárna Pražského hradu, Praha, CZE, 2017
Fascinace skutečností | Hyperrealismus v české malbě (kolektivní výstava), Muzeum umění Olomouc, Olomouc, CZE, 2017
Večer na Aiarnole 2022
olej na plátně
90 × 140 cm
AUTORSKÝ REKORD
prodáno v 88. aukci Galerie KODL
Aukce pro Paraple
Jökulsárlón III
Jökulsárlón II
Stěna u Neururu
Nad Zadním Hutiskem
Rašeliníky
Severočeská pánev2020
olej na plátně
sign. na rubu
90 × 140 cm
prodáno v 87. aukci Galerie KODL
Aukce pro Paraple
Kodl Contemporary, s.r.o. | Národní 7, 110 00 Praha 1 | kodl@kodlcontemporary.com
Navazujeme na tradici Galerie KODL